Archive for the ‘K zamyšlení’ Category

Předchozí příspěvek byl psán převážně z pohledu toho co mám dělat já když nemusím nic dělat. Nicméně otázka stojící v nadpisu tohoto článku je daleko obsáhlejší, sahající až někde k filozofii a smyslu života. Vzhledem k tomu že já rád fantazíruju a přemýšlím o různých věcech, tak bych tuto otázku rád prozkoumal i do větší hloubky než jen do suchého konstatování, že můžete dělat cokoli chcete.

Co tedy dělat když nemusíte dělat nic?

Věřím tomu že se najde spousta lidí, kteří by se jen flákali, chodili kalit, užívali si a jinak plýtvali svým časem. Krásně je to vidět například ke konci filmu czech made man, který já osobně považuju za velmi inspirativní. Mnohým lidem to příjde jako slátanina pro mě je to však studijní materiál :-) . Hlavní hrdina má na konci takový pasivní příjem že nemusí dělat skutečně nic. Jenže zjišťuje že nekonečné kalby nejsou to co by jej naplňovalo a že je sice fajn mít spoustu peněz ale samo o sobě to nemá žádný smysl.

Další spousta lidí, kteří mají spoustu peněz se věnují hlavně tomu aby jich měli ještě víc a bojí se o to aby o ně nepřišli. Většinou se jedná spíše o lidi, kteří byli zvyklí žít od jak živa v luxusu a peněz měli dost od narození. Takový peníze chápou zcela jinak než „běžní smrtelníci“. Jaký má však smysl neustále hromadit další peníze? (Myslím, že obecně se dá říct, že nejméně si váží hodnoty peněz ti, kteří je získali bez svého přičinění. To ale nezodpovídá onu otázku v nadpise.)

Možná se to nezdá ale tato otázka velice úzce souvisí s věčnou otázkou všech filozofů. Proč jsme jako lidé tady a co bychom měli dělat? Většina lidí totiž pracuje proto aby měli za co žít a aby přežili. Mnoho z nich je v roli křečka v běhacím kolečku, kdy veškerou práci co vykonají a peníze, které za ní získají, vrátí opět do systému a tak je to pořád dokola. Jaký to má ale vyšší smysl? Co dál? Čeho chceme v životě dosáhnout? To jsou hlavní otázky, které by si měl klást každý.

Čeho chceme v životě dosáhnout?

Odpověď na tuto otázku může být pro každého jiná vezmeme li to zcela z biologického hlediska, tak cíl našeho života je rozmnožit se a zajistit přežití další generace. Je ale skutečně toto náš cíl? Jaký by pak měl celý život jako takový smysl? A má život vůbec smysl?

Tento prostor vyplňuje každému z nás víra. Ať už je to víra v Boha, ve všehomíra, reinkarnace, karmu nebo cokoli jiného. Snad každý člověk na světě věří, že jeho život na zemi má vyšší smysl a to jak tady uspěl se ukáže po jeho smrti. Možná je to jen pud sebezáchovy nebo nějaký náznak podvědomí, že je tady něco víc. Možná bych v této souvislosti zmínil knihu čtyři dohody, která dává určitý návod jak žít.

Jestliže tedy přejmeme fakt, že náš život není jen o tom se zde rozmnožit a hotovo ale má i nějaký vyšší smysl a současně již nemusíme dělat nic pro to abychom zde přežili, neměli bychom pracovat na našem duchovním rozvoji? Jenže jak na to? Navíc problém víry je v tom, že je nepodložená žádným konkrétními a ověřitelnými informacemi, proto je to také jen víra a ne vědění. V každém se totiž občas ozvou pochybnosti o své víře a smyslu svého snažení.

Pro peníze děláme práci, která nás nebaví abychom koupili věci, které nepotřebujeme ať uděláme dojem na lidi, kteří nám jsou u prd…

Už nevím kde jsem toto moudro četl avšak velice přesně vystihuje snažení mnoha z nás. Mnoho lidí si velmi zakládá na tom jak působí na ostatní. Mnoho lidí chce aby jim ostatní záviděli a oni sami se tak cítili důležitější. A také mnoho lidí, aby se cítili lepší, raději srazí ostatní dolů než aby se snažili pozvednou sami sebe.

Krásně to vystihuje Ghándhího citát:   Chceš-li změnit svět, změn nejprve sám sebe. Bohužel většina lidí se snaží měnit a ovlivňovat svět okolo sebe ale zapomíná na to že hlavní problém je nejčastěji v nich samotných.

Obecná odpověď na otázku Čeho chceme v životě dosáhnout je snad stejná pro všechny. Chceme být šťastní. Pro každého to však znamená něco jiného a je důležité si za tím jít.

A jaká je má odpověď na otázku v nadpisu?

Myslím že odpověď si musí najít každý sám. V tomto článku jsem chtěl jen naznačit cesty kudy se ubírala má mysl když jsem toto řešil já. Každému určitě pomůže zamyslet se nad sebou, nad svým životem a nad tím co je smyslem jeho života. Každý si musí projít svým osobním rozvojem a každý si musí najít svou cestu.

Asi jsem vyslovil víc otázek než odpovědí, ale tak je to snad se vším. Každý nový objev vyvolá víc otázek než je odpovědí, které zodpověděl. A přesto lidé bádají dále.

Tak tuto otázku jsem si položil někdy ke konci listopadu, kdy jsem vybudoval takový pasivní příjem, že můžu sedět jen na zadku a budu mít víc peněz než 90% populace ČR (Můj odhad). A najednou jsem nevěděl co bych asi tak měl dělat. Možná lépe řečeno. Já jsem věděl spoustu věcí co můžu dělat ale u každé mi chybělo takové to nadšení. Nadšení, které jsem měl na začátku psaní blogu o inwebstování. Kdy pro mě byl růst 500Kč měsíčně meta, které jsem se snažil docílit a když se to povedlo, tak jsem byl šťastný.

Ano, můžete i spát :-)

Nyní jsem nenacházel nic co by mě naplňovalo. Skoro měsíc a půl jsem přemýšlel co bych mohl dělat. A odpověď se přímo nabízí. Co tedy dělat, když nemusíte nic dělat? Přece cokoli chcete :-) .

U mě to bylo ale o to těžší, že můj hlavní koníček byl počítač a nic moc dalšího jsem nikdy nedělal. Problém tedy byl v tom najít něco co by mě naplňovalo a teprve pak jsem to mohl začít dělat. Možná proto mi to trvalo měsíc a půl. Musel jsem přehodnotit celý můj život a najít si nové životní cíle. Ani teď jsem asi všechny nenašel ale minimálně vím co dělat dál. A přitom určitě najdu cesty, které mě zas posunou jinam.

Co tedy budu dělat já?

Rád bych teď psal daleko víc vlastních článků. Dřív jsem to bral pouze jako nutné zlo a popravdě mě to nijak nebavilo. Spíš jsem si říkal že když je psát nebudu, tak to nebude fungovat. Nyní se chci daleko víc projevit. Začal jsem mít pocit, že mě lidé chtějí poslouchat. A tohoto chci využít. Chci zde psát o tématech, která mě zajímají a která se netýkají jen webu ale obecně života.

Baví mě různě filozofovat, částečně i snít a znát názory ostatních lidí. A přesně tímto směrem chci vést tento blog. Možná že částečně zklamu některé své dřívější čtenáře avšak nikdy jich zde nebylo mnoho. Jsem si ale jistý že mnoho dalších získám. Také bych rád našel nějaké nosné téma tohoto blogu, o ktrém bych psal pravidelně. Z největší pravděpodobností to bude osobní rozvoj. A to ne proto, že je to teď děsně cool ale hlavně proto, že jsem se během svého života již několikrát vědomě rozhodl, že se potřebuji změnit a něco jsem pro to začal dělat a nakonec se změnil. A vím co to obnáší.

Některá témata možná budou trochu kontroverzní ale určitě zajímavá. Dlouho jsem se bál nějaké věci zveřejnit, protože  jde o věci z mého života a nikdo nerad chodí se svou kůží na trh. Teď si říkám že alespoň bude legrace :-)

Co vás čeká příště?

Tématem co dělat když nemusíte nic dělat jsem se nějakou dobu zabýval a tento článek mi sklouzl spíše k tomu, že jsem psal přímo o sobě. V dalším článku jej tedy pojmu více do hloubky a možná trochu filozoficky. V nadcházejících dnech chci vymyslet určitý koncept tohoto blogu a hlavně o čem budou články pro osobní rozvoj :-) . Těšte se…

Vždy když jsem změnil design blogu, tak jsem měl novou vizi kudy chci blog vést. Naposledy to bylo relativně nedávno a napsal jsem článek restart tohoto blogu. Většinou mi to nevydrželo, protože jsem neměl chuť držet se zavedeného tématu a nakonec to dopadlo tak, že jsem přestal psát úplně. Nyní jsem změnil design blogu znovu avšak ani ne proto, že bych chtěl opět měnit kurz ale spíš jako takové potvrzení toho co jsem psal naposledy.

Stále chci psát o tom co mě napadne. Nemít žádné téma a jen se zamýšlet a filozofovat. Někteří z vás možná čtete i můj další blog inwebstor.bronzi.cz. Můj poslední článek nesl název Jak jsem ztratil motivaci cokoli dělat. Pokud jste jej nečetli, pak vám jej doporučuji, protože zde na něj chci navázat.

Zmínil jsem se tam o tom, že poslední dobou nějak nevím co bych měl dělat dál. Na blogu inwebstor píšu jen o své práci avšak tento článek se netýká jen mé práce ale hlavně změny mého životního stylu. Zhruba od poloviny doby mého středoškolského studia trávím velkou část svého života u PC. Počítač pro mě není jen nástroj ale dalo by se říct že virtuální svět je pro mě začal stávat důležitějším než ten svět skutečný.

Nyní chci změnit svůj životní přístup. Chci aby se počítač stal opět jen mým nástrojem a ne mým světem. Na první pohled se to snadno řekne avšak těžko se něco takového udělá. Mým životním motem však je „Všechno jde, když se chce“ neboli také rád používám „Tam kde je vůle, tam jde cokoli“. Proto také vím, že je to možné a také vím, že to dokážu.

Nejsem žádný zastánce novoročních předsevzetí, proto na Nový rok čekat rozhodně nebudu. Mé další životní moto je, že pokud chceš něco změnit, tak nejlepší čas je právě teď. A toho se budu také držet. Vypínám počítač a jdu si zalétat s helikoptérou co jsem dostal na Vánoce :-) .

woman-office

Dnes ráno si vstanu z postele a jako každý den se mrknu na PC co je nového, než jdu dělat něco smysluplného, a narazil jsem na článek na novinkách na článek EU chce pokutovat firmy, které nebudou mít dost žen. Tam jsem se dozvěděl, že Viviane Redingová navrhuje aby každá větší akciová společnost v EU měla ve vedení alespoň 40% žen. A to je zas něco co mě zvedá ze židle.

Nemám nic proti tomu, když jsou ženy ve vedení ale měly by tam být takové, které problému rozumí, a které mají na to aby vedly podnik. Určitě se takových najde spousta. Co mě ale vytáčí je to, že by na nějakém postu měl být ať muž či žena jen proto, že jsou na to kvóty. Vždyť i samotné ženy by měly být proti tomuto návrhu. Mě osobně by dost sžíral pocit, že jsem se dostal na vyšší post jen proto, že je na to zákon. A z největší pravděpodobností to těm ženám, které se takto někam dostanou, bude dávat jejich okolí pěkně sežrat. Ne proto, že jsou ženy ale proto, že tam nemají být a jen je tam někdo dostal aby byl splněný zákon.

V podstatě se jedná o protekci. Ne protekci z vedení firmy ani ne od majitele ale je to protekce od samotného státu. A nikdo nemá rád ty, kteří se takto někam dostanou.

Když se vrátím k nadpisu článku musím se nejprve omluvit za mystifikaci a bulvární nadpis. EU nenavrhuje aby ve školkách bylo alespoň 40% mužů ale s největší pravděpodobností čtete tento článek, protože jste si poklepali na čelo jaká je to hloupost. Jenže já se chci zeptat. Proč je to hloupost? Stejným způsobem se nyní snaží paní Redingová dostat ženy za každou cenu do vedení.  Proč by muži neměli mít stejný nárok na to aby dělali ve školce? Už jste někdy viděli inzerát: Hledáme muže do školky? Vždyť je to přece diskriminace no ne?

Co si o tom myslíte?

pravopis

Před chvílí jsem publikoval nový článek o Davidu Kiršovi a když si toho všimla jedna známá, tak mi oznámila že píšu s chybami a že by mi mohla dělat korektury. To mi hned vnuklo myšlenku. K čemu je vůbec pravopis? Proč na tom někdo tak bazíruje? Na některých diskuzích mi někdy připadá, že když někdo nedokáže věcně argumentovat, tak se opře do pravopisu a tím odvede pozornost. Můj názor jako nediagnostikovaného dyslektika je jednoznačný: Pokud pochopím smysl sdělení, tak nepotřebuji aby byl dodržován pravopis.

Samozřejmě, že je nutné držet se nějaké konvence ale řešit jestli někde chybí čárka nebo že semtam uletí nějaké to písmenko mi připadá skoro až malicherné. Obzvlášť v případech kdy se řeší úplně jiné věci. Vadí mi třeba když někdo nepíše s diakritikou nebo když někdo všechno píše velkými písmeny. Protože jsem přesvědčený že tohle dělá schválně. Ale ještě nikdy jsem nedal nikomu sežrat překlep nebo pravopisnou chybu. Při čtení stejně člověk nečte písmena ale slova. Nedávno jsem viděl pokus, kde bylo napsáno nějaké slovo ale byla přeházena jeho písmena. Našel jsem to třeba tady.

Takže proč bazírovat na dokonalém pravopise, když každý přečte a pochopí sdělení tak jak má?

file9521297121216[1]

Možná, že už jste slyšeli o nedávno neznámém podnikateli Davidu Kiršovi. Ten se dostal do podvědomí mnoha lidí díky projektu milionové impérium, kde radí účastníkům svého kurzu jak se stát bohatým. Spousta lidí jej vzývá jako poloboha a spousta lidí jej haní za to že využívá ostatní. Kde je ale pravda? Jako vždy bychom měli hledat pravdu někde uprostřed.

Kirš není vůbec hloupý a dělá přesně to co má ve svém sloganu, který zní „Poznat sám sebe, nikdy se nevzdávat a učit se od těch nejlepších na světě.“. Věřím, že toto jsou opravdu klíče k úspěchu a zřejmě při poznávání sebe sama zjistil, že jeho nejlepší vlastností a tím na co mám know how je schopnost učit lidi to, že mají učit. Hned se mi u toho vybaví známé lidové pořekadlo: „Když někdo něco umí, tak to dělá a když to neumí tak to učí“.

Jestliže tuto poučku aplikujeme na to že Kirš učí učení, tak dostaneme výsledek, že opravdu nic neumí :-D .

Jenže je to naopak. David Kirš využil přesně to co zná a co umí nejlépe. Má znalosti a informace, které nasbíral od různých lidí, udělal z toho kurz a teď tyto informace předává dál. Nic z toho co dělá sám nevymyslel a nic z toho co radí ostatním nemá sám ověřené. Jen od někoho slyšel že to funguje. Na tom není nic špatného. Shromáždění informací a zabalení do rozumného balíčku je také práce, kterou musel odvést. Umí to dobře podat a lidé na to slyší. Až sem všechno v pořádku. Dokud jsou lidé ochotní platit, tak to má pro ně cenu (apropo O tom co jsou peníze a hodnota peněz asi taky někdy napíšu). To, že prodávání informací je jediná věc, na které kdy vydělal opravdové peníze a že nic jiného neumí, je irelevantní.

Ale co ta druha strana mince?

Skutečně Kirš zneužívá ostatní a láká od nich peníze za něco co není reálné?

Částečně ano a částečně ne. Kirš vám nejspíš otevře hlavu a ukáže vám, že to jde. Dobře vás namotivuje a určitě vás bude inspirovat k zajímavým nápadům. Problém je v tom, že jen hrstka z účastníků jeho kurzů může reálně toho proklamovaného miliónu korun za rok dosáhnout. Krásně o tom napsal Jirka Knesl na svém blogu. Jeho článek si můžete přečíst tady. Abyste svého milionu skutečně dosáhli, tak se musíte stát autoritou v daném oboru a navíc vybraný obor musí mít docela široké publikum a musíte být jediní. Kdyby teď někdo začal učit o tom, jak vybudovat miliónový příjem do roka, tak už se zdaleka tak nechytí jako původní miliónové impérium. Na to už má totiž monopol právě Kirš.

To co se na kurzech říká je bezpochyby možné zrealizovat. Sám je toho přece důkazem. Jen to s matematickou jistotou nedokáže každý z jeho studentů a s největší pravděpodobností to nedokáže velká většina.

A co si o tom myslíte vy? Chtěli byste mít milión korun za rok?

Poslední dobou mívám často pocit, že bych měl něco napsat na blog. Aby to tu trochu žilo a aby to tu někdo četl. Mám ale zásadní problém, že mě často nenapadá co sem vlastně psát. Někdy přemýšlím nad tím, že tady napíšu jen nějaký názor na něco nebo něco ze mně. Ale prakticky vždy to skončí na dvou věcech.

  1. Nemusel bych setkat s pochopením.
  2. Většinou mě napadne zajímavá myšlenka, ale nemám dost elánu jí rozvést a napsat o tom.

Mnohem častější bývá bod 2. Na něm se často zaseknu i co se týče mého inwebstorského blogu. V poslední době mě napadla témata jako:

  • Jaký vliv má mistrovství světa na příjmy z adsense?
  • Seznam začal hledat v zahraničních webech a jaký je to problém?
  • Je snazší optimalizovat pro seznam nebo google?
  • Jak být úspěšný inwebstor?

První 3 skončila na tom, že se mi nechtěla rozvádět. A poslední na tom, že sám se necítím jako úspěšný a spíš sám hledám cestu. Mám sice teorii ale neověřenou.

Další náměty jsou ryze z mého života. Co dělám, pro jaké životní rozhodnutí jsem se odhodlal a kam chci směřovat. Ale nerad bych aby tento blog byl jako jeden z růžovoučkých blogů na blog.cz. A mám pochybnosti o tom, jestli by to někoho zajímalo. Zase jsem toho tak moc nedokázal abych byl hodný následování.

Zkrátka poslední dobou tápu kam tento blog směřovat. Dokonce se mi nechce psát ani na http://tvorba-webu.bronzi.cz/. Chybí mi nějaký koncept. A asi si budu muset nějaký určit a napsat na každý blog jeden příspěvek týdně. Jinak t tady definitivně umře.

O čem píšete vy? Když vás nic nenapadá?

Používáte linkovací servery jako je linkuj.cz nebo třeba jagg.cz pro odkazování na své články? A upřímě. Kolik návštěvníků z nich příjde?

Přidávání článků na linkovací systémy považuje mnoho lidí jako důležitou část linkbuildingu. Nebudu zde polemizovat nad tím jestli význam mají nebo nemají ale rozhodně ten význam není velký. Hlavní příčinou je to, že se z linkovacích systémů staly v podstatě jen velké linkfarmy bez jakékoli užitné hodnoty. Hlavní myšlenka sdílení zajímavých článků na jednom místě zdegenerovala na vytváření (víceméně) katalogových zápisů pro každou stránku, která je na tom či oném webu. Důvod této degradace vidím v tom, že většina linkovacích systémů není tématicky zameřená a když už je, tak je většinou nikdo patřičně nespravuje. Takové weby pak běžným uživatelům nic nepřináší a nemají důvod je navštěvovat. Tématicky zaměřené systémy alespoň přináší tu službu, že se na nich nachází informace z různých serverů o které se daný návštěvník zajímá.

Proč tedy umisťovat své články na linkovací systémy? Zpětné odkazy byste vždy měli umísťovat na tématicky podobné weby, jen tak získáte ty správné návštěvníky, kteří se budou zajímat o Váš obsah. Když na váš web nalákáte nějakého návštěvníka, který čeká něco, co tam nenajde, pak ihned odchází. A kde najdete uživatele, které by mohly zajímat vaše články? … Ano přesně. … Na tématicky podobných webech. Z předchozí logiky vyplývá, jednoduchý závěr. Vaše zpětné odkazy se vyplatí vkládat pouze do tématických linkovacích systémů případně alespoň do systémů, kde je možné určit kategorii.

Samozřejmě, že svůj užitek mají i ostatní systémy, bohužel však tak malý, že stojí za zamyšlenou jestli s nimi strácet čas. Rozdíl je také v tom jestli máte web, který má 20 návštěvníků denně, kde je každý navíc dobrý nebo web kdy máte 20 000 návštěvníků denně, kde Vám jeden navíc nic neřeší.

Hlavním důvodem proč umisťovat odkazy kamkoli na internetu by nemělo být zvýšení ranků nebo snaha ošálit vyhledávače ale získat pro svůj web ty správné uživatele, kteří Vám přinesou zisk.